ČESKÝ KRUMLOV
Město s jedinečně dochovaným souborem gotických, renesančních a barokních staveb v jádru města na obou březích řeky Vltavy.
Zámek, na protáhlém skalnatém ostrohu, je velmi hodnotný architektonický celek a po pražském hradě je nejrozsáhlejší v Čechách.
Katalog turistických atraktivit:
www.ckrumlov.info/php/katalog/atr/select.php
Památky regionu:
www.ckrumlov.info/php/katalog/atr/select.php
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/201322225720019-pocesku/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209542158850003-alchymie-casu/
/clanky/zajimavosti/cesky-krumlov
http://www.blanet.cz/?artid=8&lang=cz&mode=normal
ZLATÁ KORUNA
DÍVČÍ KÁMEN
KLEŤ
cs.wikipedia.org/wiki/Kle%C5%A5
ŘÍMOV
Obec 14 km jižně od Českých Budějovic. Má starý původ spadající snad až do 10. století. Původní tvrz a dvůr v Dolním Římově se připomíná roku 1395, Horní Římov pak roku 1383. Od roku 1548 je v držení Vojířů z Protivce; poslední majitel z tohoto rodu bojoval na straně českých stavů, proto panství zkonfiskováno a roku 1626 darováno knížetem Eggenberkem krumlovským jezuitům. Na popud jezuity Jana Gurra zde vzniklo v letech 1648 - 1705 poutní místo včetně loretánské kaple a křížové cesty, která odpovídá v terénu jeruzalémské poloze.
LORETÁNSKÁ KAPLE, postavená v letech 1648 - 1653, věrná kopie slavného Loreta v Itálii, vznikla jako třetí na území Čech (Hájek a Praha). Kolem lorety jsou ochozy (ambity)s bohatě malovanými stěnami a klenbami, v každém rohu je oltář. Na jednom z obrazů na západní straně je pohled na Římov z roku 1675.
KOSTEL SV. DUCHA, rotunda v barokním slohu je z roku 1672; nástropní frezka představuje vznik a založení poutního místa podle legendy.
KŘÍŽOVÁ CESTA (tzv. Římovské pašie), 25 kapliček - zastavení, různě architektonicky řešených a vhodně zapadajících do okolní krajiny; pocházejí z let 1848 - 1705 a jsou rozptýleny v okruhu 5 km.
BAROKNÍ ZÁMEK, původně jezuitská rezidence je z let 1672 - 1685. Je to dvoukřídlá patrová budova s věží (z roku 1691) uprostřed severního průčelí obráceného do nádvoří, které uzavírají hospodářské budovy. Západní křídlo je zbytkem staré tvrze. Arkády v přízemí jižního křídla jsou dnes zazděné. Zámek slouží k bytovým účelům.
ŘÍMOVSKÁ PŘEHRADA
zbudovaná v letech 1975 - 1980 nad Římovem na řece Malši; hráz 290 m dlouhá (sypaná), 47 m vysoká, vzdutí sahá do vzdálenosti 12 km (téměř k Malči). Vybudována k zajištění pitné vody pro České Budějovice a okolí, neboť Malše má velmi čistou vodu.
PŘEHLED POUTÍ
1.) Jarní v neděli po 3. květnu "Nalezení sv. Kříže"
2.) Letní v neděli po 2. červenci "Navštívení Panny Marie" - výročí posvěcení Lorety římovské
3.) Podzimní v neděli po 14. září "Povýšení sv. Kříže"
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/308298380210005-poutni-mista/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1037067545-pocesku/
http://www.mykiska.cz/rimovske%20pasije.htm
KONĚSPŘEŽKA
/clanky/zajimavosti/konesprezka
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209542158630003-konesprezka/
ceskobudejovicky.denik.cz/tema/pribehy-z-konesprezky.html
RYBNÍK POČÁTEK Jakuba Krčína z Jelčan
Prvním výsledkem rybnikářské dovednosti Krčínovy byl rybník POČÁTEK "na lukách třeboninských ", tedy mezi vesnicemi Třebonín a Zlámaný Svinec na Krumlovsku.
Rybník s charakteristickým jménem vyměřoval Krčín počátkem jara roku 1564, snad s pomocí krumlovského fišmistra Martina. Počátkem dubna se už připravovala stavba, neboť Kašpar Ebner z Vosule psal Krčínovi z Třeboně 10. dubna 1564: "...podle poručení Jeho Milosti páně Vám teď Mládka rybnikáře odsielám, abyste hned s ním jeli k Plavničce a to, což potřebné jest dělati při rybníce, jemu ukázali a potřebami k témuž dílu fedrovali. Hráz pak stavěl s rybnikářskou chasou třeboňský Michal Kolman, jemuž Krčín zaplatil už v neděli "před svatým Bartolomějem", to jest 20. října 1564: "...dal sem Michalovi Kolmanovi z Třeboně od udělání tohoto nového rybníka na lukách Třebonínských, jakž s ním pan purkrabie smluvil, od jednoho provazce po 17 kopách grošů míš., co se jich vyměří. I jest vyměřeno vosm provazců. dal sem mu peněz hotových 94 kopy 40 grošů míšeňských. Ostatek se mu vyrazí za pivo na Vidově, které jest vybral. Více sem dal témuž mistru od povyšování hráze jednoho lokte zvejší od jednoho provazce po 2 kopách grošů, jakž s ním pan purkrabie smluvil. I jest jich jakž v prvnějším díle 8 kop gr. a ostatek se mu vyrazí za pivo na Vidově."
S Kolmanem tedy smlouval purkrabí z Třeboně, a Krčín zaplatil za postavení 104 metrů hráze 102 kop 40 grošů míšenských. Hráz byla tedy velmi rychle postavena. Proto mohli Krčín spolu s krumlovským fišmistrem Martinem uzavřít a rybníkářem Vondrou "v sobotu den sv. šimoniše", tedy 28. října téhož roku, smlouvu o tom, "že má udělati nový taras na tom novým rybníce Počátku. A má bejti spodek lokte dobrýho s tlouští a nahoře v zavírce dvou loket a zápinky dobrý a kabát (taras) má vyklásti v té míře, jakž návoz té hráze se dovézti má."
Za kabát k ochraně návodní strany hráze mělo být Vondrovi dobře zaplaceno, s tím, že bude vše opraveno, co se fišmistru Martinovi z Krumlova po dokončení tarasu nebude líbit: "Od jednoho provazce má se jemu dáti po 70 groších míšeňských, sud piva bílého a jeden dčber žita. Přes to všecko, jestliže by se týmž vosobám nahoře psaným v tom díle nelíbilo, má on Vondra rybnikář to vše zase napraviti." Taras měl být po celé délce návodní strany hráze: "I jest vyměřeno vosm provazců, jakž v prvnějším díle." Dřevěný taras, postavený z kůlů a klestí, byl brzy hotov, a rybnikář Vondra dostal zaplaceno: "Ve čtvrtek po sv. Martině z poručení mého Václav písař od tohoto díla jemu zaplatil 9 kop 20 grošů." Tak zaznamenal "Jaku Krčín z Jelčan, purkrabie Krumlovský."
Tím ještě dílo nebylo hotovo. Bylo nutno postavit samici neboli jalový splav, aby nadbytečná voda mohla při vysokém stavu přepadávat. Krčín opět s fišmistrem Martinem uzavřeli novou smlouvu s rybnikářem Vondrou, " že má na novým rybníce Počátku splav nový udělati a má býti zdýlí 2 provazců a šíří 6 loket a z hloubi lokte jednoho, jakž mu podle kolku vyměřeno bude. O tom byly " dvě cedule v stejnostejná slova sepsané," a to " ve čtvrtek po sv. Martinu," tedy 16. listopadu téhož roku, které stanovily i odměnu: "Od takového díla se má jemu dáti na hotových penězích 4 kopy 30 grošůmíš. a věrtel piva bílého a jeden dčber žita." Peníze vyplatil krumlovský písař Václav "v neděli po sv. Vondřeji."
Je ale zřejmé, že Počátek zlobil. Nová hráz nepochybně propouštěla vodu. Proto se přes zimu stavěl při patě vzdušné strany hráze podvoz, který byl dohotoven před 31. březnem 1565, kdy dal Krčín příkaz peníze zaplatit a písař Václav poznamenal: "Léta páně 1565 v sobotu před nedělí Letare z poručení pana purkrabí dal jsem Vondrovi rybnikáři od udělání podvozu na hráz na rybníce novém Počátku od všeho na penězích 4 kopy grošů a k tomu věrtel piva bílého z pivovaru Plavnického."Na Vidově se už tedy pivo nevařilo, rybnikář Vondra dostal pivo z nového pivovaru v Plavnici. Nakonec se ještě zvyšovala hráz a rybnikářská chasa dostala naposled zaplaceno , opět od písaře Václava: "Leta páně 1566 v úterý po Družebné neděli z poručení pana purkrabie dal sem Vondrovi rybnikáři od povýšení hráze na novém rybníku Počátku od jednoho provazce po 100 gr. míš., i jest jich 9 1/2 provazce, přibylo o poul druhýho více než v prvnějším placení, k tomu jemu přidán věrtel piva bílého z pivovaru Plavnického."
Je pochopitelné, že hráz byla v koruně delší než v základně. Vondra dostal 15 kop 50 grošů míšeňských.
Práce na prvním rybníku Jakuba Krčína z Jelčan před 3. dubnem 1565 skončily, jak dosvědčil i kronikář Václav Březan.
HRAD VELEŠÍN
Lokace :
Hrad Velešín leží asi 10 km severně od Kaplice.
Původ názvu :
Název Velešín je zřejmě odvozen od osobního jména Veleša a označuje hrad nebo dvůr náležející osobě tohoto jména.
Popis objektu :
Do dnešní doby se dochovaly pouze zbytky opevnění a fragmenty půlválcové bašty a mohutné válcové věže, situované na úzkém skalnatém ostrohu nad řekou Malší.
Stavebně historický vývoj :
Založení raně gotického hradu Velešín spadá do 13. století. Hrad sestával z předhradí, odděleného na západní straně dvěma příkopy od vlastní obytné části věží. V druhé polovině 15. století poklesl strategický význam hradu, a proto byl z příkazu Rožmberků roku 1487 opuštěn a pobořen. Roku 1541 je již připomínán jako pustý.
Historie obyvatel hradu :
Hrad Velešín, založený ve 13. století, patřil zprvu do královského majetku. V jeho blízkosti vznikla také vesnice, povýšená roku 1391 na městečko. Roku 1266 je již jako majitel připomínán Čéč z Budějovic. Ten podstoupil později hrad Benešovi Pyšnému z Velešína, jenž byl zakladatelem rodu vladyků z Michalovic. Z blíže neznámých příčin však král Přemysl Otakar II. hrad již zmíněnému Benešovi Pyšnému odňal a do vlastnictví rodu se Velešín vrátil teprve roku 1283, kdy jej opět získal od krále Václava II. Benešův syn Jan z Michalovic. Vladykové z Michalovic vlastnili hrad Velešín až do roku 1387, kdy ho prodali Rožmberkům. V roce 1423 ze pokusili hradu zmocnit husité, jejich snaha však byla neúspěšná. Velešín později ohrožoval i hejtman sirotčích vojsk (křídlo radikálních husitů) Jan Čapek ze Sán. Význam hradu však postupně poklesl, proto byl roku 1487 opuštěn a pobořen.
Současné využití :
Zbytky velešínského hradu nad řekou Malší jsou volně přístupné.
http://www.hradynamalsi.cz/ - hrad Pořešín
HRAD POŘEŠÍN
Staveništěm hradu se stal konec skalnaté klesající ostrožny ležící v nadmořské výšce 533 m. n. m. jihovýchodně od stejnojmenné vsi. Zmíněný terénní útvar vybíhá ze západní strany do údolí řeky Malše. Na jižní straně ostrožnu vymezuje strmé údolí do řeky se vlévající vodoteče. Z hlediska obranyschopnosti hradu nebyl stoupající terén v jeho předpolí nikterak ideální. Vedení původní přístupové komunikace ke hradu není zcela jasné, avšak o tom, že jejím východiskem byla stejnojmenná ves, lze sotva pochybovat.Území, na němž hrad vznikl, bylo majetkem mocného rodu pánů Bavorů ze Strakonic. Protože jádro jejich rozsáhlých držav leželo v Prácheňsku, hrad Pořešín si zde zjevně vystavěli především jako správní centrum okolního majetku. Do psané historie vstoupil 4. března 1312. Toho dne zde svou službu zakončil bavorovský purkrabí Jan z Vracova a ve službě ho nahradil nový purkrabí Vojtěch. Hrad tedy k tomuto datu jíž stál. Páni ze Strakonic však záhy o vzdálený majetek ztratili zájem a 2. září roku 1317 směnil Bavor III. ze Strakonic Pořešín za Vitějovice.
Novými majiteli Pořešína se tak stali páni z Vitějovic rovněž erbu střely, kteří se po něm psali a s nimiž byly jeho osudy spojeny značně dlouhou dobu. Majitelé Pořešína nejprve působili v rožmberských službách. Nejvýznamnějším členem rodu pánů z Pořešína, kteří na hradě skutečně sídlili, se během druhé poloviny 14. století stal Markvart I. I on započal svou životní dráhu v rožmberských službách, ale posléze působil ve významných zemských úřadech. Po roce 1375 ho nalézáme na pražském královském dvoře ve funkci hofmistra královny Alžběty Pomořanské, poslední manželky císaře Karla IV. Vzhledem k množství dochovaných historických zpráv, které máme k této osobnosti k dispozici, jsme velmi dobře informování o velkém rozsahu pořešínského panství a jednotlivých lokalitách, které je tvořily. Markvart zemřel v požehnaném věku před rokem 1408.
Měl dceru a čtyři syny, z nichž dva se věnovali duchovní kariéře. Všichni synové zemřeli dříve než jejich otec. Jediný Markvartův vnuk Markvart II. byl v době smrti Markvarta I. nezletilý a tak panství až do roku 1416 jako jeho poručník spravoval Markvartův přítel Hroch z Maršovic. Tato doba však již byla Pořešínu a jeho panství podstatně méně příznivá. Někdy po prosinci roku 1418 Markvart II. zesnul a hrad zůstal v rukách Hrocha z Maršovic. Na počátku husitských válek v roce 1423 máme doloženou nezdařenou přípravu pokusu o vydání hradu Janu Žižkovi zradou. Oslabené panství s ne zcela jasnými majetkoprávními vztahy nemohlo uniknout pozornosti nových majetků lačného souseda, Oldřicha z Rožmberka. Oldřich z Rožmberka skutečně Pořešín za neznámých okolností zabavil. Po smrti obou bratří z Maršovic si pak na císaři Zikmundovi vyprosil jeho právo odúmrti na pořešínský statek, na což byla 27. února roku 1434 vydána odpovídající listina. Konstatuje se v ní, že Oldřich z obavy, aby se hradu nezmocnili husité, nechal ho do základů zbořit a srovnat se zemí.
I když zmíněnou obavu nelze podceňovat, hlavní důvod likvidace Pořešína byl jiný. Jeho panství bylo připojeno k Novým Hradům a pro centrální lokalitu tak zde přestal existovat důvod. V rámci racionalizace provozu velkých rožmberských dominií se ukázalo ekonomicky výhodnějším nepotřebný hrad zbořit, než investovat do jeho údržby, provozu a osazení jak provozního, tak vojenského. Podobný osud ostatně postupně za podobných okolností potkal i četné další hrady včetně původně rožmberských, například Maidštejn, Velešín, Ledenice, Lomnici, Louzek a Sokolčí. Formulace, která hovořila o zboření do základů a srovnání se zemí, patřila k dobovým obratům a jak se je možno na místě přesvědčit, neodpovídala realitě. Hrad byl standardním způsobem deaktivován, jak potvrdil i archeologický výzkum, vypálením a pobořením obvodových hradeb a bran, tak aby nebyl uzavíratelný a tím pádem vojensky využitelný. Doposud se předpokládalo, že život na hradě vyhasl jeho pobořením Oldřichem Rožmberkem. Archeologický výzkum v roce 2007 však ukázal, že zřícenina jeho paláce byla ještě využita k nějaké vestavbě. Zda šlo o pokus o určitou reaktivaci celé budovy, nebo jen vestavbu parazitního domku, bude muset rozhodnout budoucí archeologický výzkum.
Dispozice hradu je trojdílná, tvořená dvěma předhradími a jádrem. Obě předhradí jsou značně úzká. Prvé má lehce lichoběžný, druhé v podstatě obdélný obrys. Čelo hradu zajišťuje prvý příkop, před nímž byl zřejmě ne v celém průběhu vyhozen val. Zmíněný příkop obíhá i severní stranu prvého předhradí. Jeho vztah k druhému příkopu působí spíše dojmem následnosti obou opevňovacích prvků s tím, že primární by byl příkop druhý. Druhý příkop mezi prvým a druhým předhradím plynule přechází do příkopu podél severní strany druhého předhradí a ten zase do příkopu třetího mezi druhým předhradím a jádrem. Třetí příkop byl na obou stranách uzavřen zdmi; u prvých dvou příkopů takovéto řešení není jednoznačně doloženo. Jádro za třetím příkopem vykazuje protáhlý polygonální obrys vymezený obvodovou hradbou, k níž se na vnitřní straně přikládala podél téměř celého obvodu vnitřní zástavba. Jejím hlavním objektem byl nepochybně dvouprostorový palác na jihozápadní straně. Z obrysu jádra vystupoval opěrák na severní straně a předbraní třetí brány.
Poloha studny nebo cisterny není známa, nejspíše je možno uvažovat o jeho lokalizaci do nádvoří jádra. Přístupová komunikace po mostě, z něhož je v prostoru před branou patrna skalní mostnice, překonala prvý příkop a prvou branou při západním nároží čela prvého předhradí vstoupila do jeho vnitřní plochy. Zde se zalomila směrem k severovýchodu, aby se před severním ukončením předhradí opět zalomila směrem k mostu přes druhý příkop. Ten vedl ke druhé bráně, původně zjevně kulisové, poté rozšířené bráně v čelní hradbě druhého předhradí. Za ní přístupová komunikace pokračovala napříč druhým předhradím, aby přes další most překonala třetí příkop a komplikovaným objektem třetí brány vstoupila na nádvoří jádra.
Dominantou dnešní zříceniny je nepochybně dvouprostorový palác, z něhož téměř v plné výši doposud stojí téměř celé tři stěny.
Původní hrad pánů ze Strakonic byl zřejmě úměrně své nerezidenční funkci nepříliš komplikovaným objektem, s největší pravděpodobností vybaveným pouze jedním předhradím. Pokud hrad pánů ze Strakonic byl skutečně bezvěžový, což je značně pravděpodobné, bylo by nejspíše možno uvažovat o hradu typu s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou, s nímž se v Čechách setkáváme již od konce 13. století. Jedná se o jednodušší variantu šlechtického hradu, která se ve 14. století již užívala spíše na stavbách méně významných stavebníků či na stavbách významných rodů, které nebyly rezidenčními objekty, ale pouze sídly správců.
Dochovaný hradní palác náleží k málu dobře dochovaných analogických staveb z doby přelomu 13. a 14. století. Varianta v paláci použitého díky svému krátkému, nepochybně minimální tah zajišťujícímu komínu nepatřila v době stavby hradu k pokročilým a kvalitním.
O příslušnosti jádra hradu po zvýšení jeho obvodové zdi k hradům s plášťovou hradbou nemůže být pochyb. Tento bezvěžový hradní typ byl v průběhu 14. století velmi oblíbený a hojný ve východním sousedství Čech - v Dolním Rakousku a Burgenlandu, na Moravě a ve Slezsku. Zatímco v posledních dvou případech převažuje oblé vedení plášťové hradby, polygonální obrys nalézáme běžně v Dolním Rakousku a v Burgenlandu. Vzhledem k tomu, že takovýto obrys na Pořešíně byl dědictvím starší situace a nikoliv záměrem, nemá tato skutečnost větší význam. Hrady s plášťovou zdí se stavěly již od 13. století, těžiště jejich výskytu však přísluší 14. věku.
Vývoj české hradní architektury 14. století spěl díky příznivým politickým poměrům v zemi k výraznému rozvoji obytné a reprezentační složky. Bohatství zástavby hradního jádra na Pořešíně do tohoto trendu nepochybně dobře zapadá. Odpovídá standardu významnějšího středního šlechtického hradu. Řešení původního paláce bylo poměrně spartánské a proto musela jeho standard výrazně zvýšit velkorysá dostavba. Plochostropost obytných reprezentačních prostor představuje standardní dobové řešení. Nepochybným znakem určitého komfortu je užití dřevem zateplených místností. S roubenými nebo bedněnými komorami se na soudobých hradech setkáváme vcelku běžně. O určité mohovitosti a péči stavebníků svědčí i užití kvalitní nespalné keramické krytiny.
Obranné možnosti hradu byly zcela pasivní, což odpovídalo dobové české realitě. Na prvý pohled může poněkud překvapovat extrémně malá síla obvodové zdi prvého předhradí. V průběhu klidného 14. století se však občas s velmi slabými obvodovými zdmi setkat lze, a to nejen na předhradích. Existenci dvou předhradí, respektive předpokládaný dodatečný vznik prvého, lze nejspíše spojovat s rozvojem hradního provozu v příznivých ekonomických poměrech 14. věku. Po Markvartově smrti velkoryse přestavěný hrad již nejspíše stagnoval. Jeho zboření Rožmberky proběhlo ve středověku běžným a standardním způsobem.
SOUČASNOST
Hrad Pořešín je v současnosti nejznámějším a nejvíce navštěvovaným ze všech hradů na řece Malši. Už v roce 1998 se zabýval myšlenkou jeho konzervace a částečného znovuoživení Radek Kocanda a skupina přátel kolem něj. Tato aktivita posléze vedla k založení Společnosti pro hrad Pořešín a následně sdružení Hrady na Malši.
Záměrem sdružení Hrady na Malši je umožnit návštěvníkům nerušený přístup na hrad bez jakékoli formy vstupného. Návštěvníci mají možnost si na informačních panelech přečíst kapitoly z historie hradu, články o středověkém životě, právu útrpném, způsobu oblékání, středověkém hornictví a vychutnat si nezkomolenou podobu středověkého hradu bez jakýchkoli přidaných komerčních aktivit tak, jak je to často u našich památek k vidění.
V současnosti na Pořešíně každoročně pokračují konzervační práce podle vypracované koncepce konzervace hradu a jsou organizovány archeologické výzkumy formou kempů pro mládež a další zájemce pod vedením prof. Tomáše Durdíka z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze. Těchto akcí se zúčastňuje také Západočeská universita v Plzni a společnost Archaia Praha.
Sdružení Hrady na Malši uspělo v roce 2008 se žádostí o financování projektu konzervace hradu z evropských fondů v letech 2009 - 2010. V lednu 2009 sdružení vydalo první soubornou publikaci mapující hrady na řece Malši a představilo ji na Výročním večeru sdružení, který byl spojen s přednáškou prof. T. Durdíka . Přednáškový cyklus bychom rádi zachovali i v příštích letech.
Sdružení Hrady na Malši připravuje výstavbu budovy expozice před hradem, ve které najdou návštěvníci modely hradů na Malši, vystavené exponáty z archeologických výzkumů a další zajímavosti.
Už tradiční akcí se stal víkend na hradě Pořešín věnovaný rodinám s postiženými dětmi. V roce 2008 proběhl v červnu na motivy života na středověkém hradě, v roce 2009 proběhl program na téma život ve středověkém Japonsku. Kromě sdružení organizuje v letním období akce pro širokou veřejnost, divadelní představení nebo koncerty. Tyto akce probíhají tradičně v letním období ve večerních hodinách, kdy je hrad osvětlen světlem loučí a svic.