Český Krumlov a okolí
ČESKÝ KRUMLOV
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/mesto_histor_himeck.xml
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209542158850003-alchymie-casu/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/201322225720019-pocesku/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209542158850002-mesto-meho-srdce/
KLEŤ - rozhledna
http://www.ckrumlov.cz/cz1250/region/soucas/i_klet.htm
http://www.holubov.cz/fotogalerie/panorama/
Dívčí Kámen
|
Zřícenina mohutného gotického hradu Dívčí Kámen leží na vysoké skále nad soutokem Křemžského potoka a řeky Vltavy. |
Klášter Zlatá Koruna
Historický vývoj obce Zlatá Koruna
Je určitě všeobecně známo, že historická část obce tvořila ještě koncem 18. století nedílnou součást klášterního areálu. Přesto si dovolím podniknout pro objasnění vztahu mezi dnešní vsí a klášterem malý výlet do dějin tohoto malebného místa v ohbí Vltavy, které skýtá romantické oddechové zákoutí i mnoho architektonických a historických skvostů.
Až do poloviny 13. století zde nebylo žádné osídlení. Teprve v roce 1263 tu král Přemysl Otakar II. založil klášter řádu cisterciáků, jejichž předpisům toto stanoviště plně vyhovovalo: bylo totiž v údolí blízko řeky, stranou hlavních cest, pod horou Kletí, z jejíchž svahů mniši svedli do kláštera potok a nazvali ho Jordánek. Na uvedené geografické charakteristice se v průběhu věků nic podstatného nezměnilo. Sevřený prostor obtékaný ze tří stran Vltavou dodnes určuje způsob výstavby. Ve středověku např. zapříčinil pootočení osy klášterního kostela téměř o 90ş k severu a po zrušení kláštera roku 1785 neumožnil větší nárůst nových staveb. Louky v těsném sousedství řeky bývaly při vyšším stavu vody zaplavovány a proto se zde nikdy nestavělo. Strmé svahy na pravé straně řeky nebyly vhodné k zástavbě, a tak zůstaly nedotčeny. Výjimkou je pouze bývalá hvězdárna z 2. poloviny 18. století a samota U Janečka.
Bohatá královská nadace umožnila cisterciákům během 13. a 14. století vystavět celý klášterní okrsek, jehož vzhled je dodnes čitelný nejen v zachovaných budovách, ale i v půdorysné osnově místa. Vnitřní klauzuru, obývanou téměř výhradně mnichy, tvořil klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou křížovou chodbou, malý konvent, kaple Andělů Strážných, opatství a zahrady. V těsném sousedství pak po husitských válkách vznikl klášterní hospodářský dvůr.
Jihovýchodně od konventních budov se rozkládalo předklášteří, kde bylo soustředěno hospodářské a řemeslné zázemí, právně i hospodářsky zcela závislé na klášteru. To se projevovalo například i tím, že domky nepatřily jejich obyvatelům, ale opatství.
Při vstupu do předklášteří byla již ve 14. století postavena vedle hlavní brány (snesené na počátku 60. let 20. století) kaple sv. Markéty pro laiky, kteří měli do klášterního areálu jen velmi omezený přístup. Vedle kaple byl v době barokní hřbitov, zrušený spolu s kaplí a klášterem roku 1785. Nový hřbitov, založený roku 1787 nad kaplí, na sebe dosud upozorňuje mohutnou opěrnou zdí.
U brány stávala vrátnice, kde měl střežit vstup do kláštera starší zkušený mnich, který také rozdával chudým almužny. Od brány vedla směrem do vnitřní klauzury komunikace, tvořící páteř sídla. Po jejích stranách se nacházely zahrady, chmelnice a jiné užitkové plochy, ke kterým v 18. století patřilo například bělidlo založené posledním opatem Bylanským. (Dnes je na stejném místě sokolovna, restaurace a hřiště.) Kromě zahrad zde bylo několik domků poddaných kláštera a hospodářských budov (například kovárna, špýchar, šenkovna, domek zahradníka, domek učitele Antonína Borového čp. 9, sladovna – ta byla koncem 18. stol. v tzv. hospicu čp. 5, mlýn, pila atd.).
Jednotlivé části areálu byly odděleny ohradními zdmi, které však neměly primárně obranný charakter. Alespoň u některých částí zdí lze předpokládat středověký původ, což vyplývá z potřeby i řádové povinnosti ohradit místo, kde žili klauzurovaní řeholníci.
Obec se v rámci předklášteří začala rozvíjet až po ukončení řeholního života císařem Josefem II. roku 1785, kdy Jan Adolf ze Schwarzenberka koupil (roku 1787) celý klášterní areál. To se však netýkalo domků jednotlivých obyvatel, které jim stačil těsně před zrušením kláštera darovat opat Bylanský. Nový majitel pronajímal bývalé klášterní stavby různým továrníkům a dosud řídká zástavba předklášteří se začala zaplňovat domky dělníků těchto manufaktur a jinými objekty.
Ani poněkud krkolomné osudy po josefinských reformách, které sem umožnily vpád necitlivého továrního provozu, nesmazaly starobylý ráz Zlaté Koruny. Výrazným architektonickým těžištěm obce jsou stále vnitřní budovy kláštera a dominantami bývalého předklášteří i nadále zůstává středověký kostel sv. Markéty, budova tzv. hospicu, špýchar a v partii svažující se k Vltavě je nepřehlédnutelnou stavbou mlýn.
Odlehlost místa a stísněnost prostoru uchovaly původní urbanismus a mnoho památek kláštera, kde působí velmi rušivě každý novodobý zásah, který nectí charakter staré zástavby. Výjimečnost drobného sídla si obyvatelé obce většinou uvědomovali i v posledním půlstoletí, o čemž vypovídají i vcelku šetrné územní plány. Ve zdech Zlaté Koruny tak stále rezonuje doba rozkvětu za posledního opata Bylanského, kterou zachycuje veduta vystavená na prohlídkové trase místního kláštera a ještě názorněji unikátní model Zlaté Koruny v bývalé faře, který pro návštěvníky obce vytvořila rodina Mgr. Jindřicha Špinara.
Mgr. Jarmila Hansová
Pověsti a legendy Přemysl Otakar II, král železný a zlatý, jako dík za vítězství nad Uhry v bitvě u Kressenbrunnu dostál svému slibu vystavět slavný klášter. Klášteru bylo dáno jméno Svatá čili Trnová Koruna, neboť král Přemysl obdařil klášter svatým ostatkem - trnem z trnové koruny, kterou měl na hlavě Kristus při ukřižování. Relikvie byla vsazena do zlata, a tak se původní název neujal. Brzy se klášteru začalo říkat Zlatá Koruna, a to jméno už mu zůstalo. Zlatokorunský opat se dověděl, že pan Vilém z Rožmberka, kterému klášter zbudovaný na panství jeho rodu byl trnem v oku, namluvil císaři, že klášter Zlatá Koruna je téměř opuštěn, a proto bez užitku. Na cestě už byl císařský úředník, aby situaci prošetřil. Před jeho příjezdem opat svolal všechny mnichy z okolí, své poddané z okolních vesnic i čeleď a oblékl je do mnišských kuten. Posadil je k mohutným latinským knihám a nařídil, že nikdo z nich nesmí promluvit, aby neprozradil svou nevědomost. Císařský úředník tedy všude spatřil skupiny mnichů zahloubaných do četby latinských knih, ale nikoho z nich se neodvážil na nic zeptat, aby neprojevil svou vlastní neznalost. Zpráva, kterou podal císaři o životě v klášteře byla zřejmě kladná, neboť klášter Zlatá Koruna zůstal ušetřen a snahy dobyvačného Rožmberka vyšly naprázdno. http://www.klaster-zlatakoruna.eu/zajimavosti/legendy-a-povesti/
Keltské oppidum Třísov
Keltské oppidum Třísov je jednou z nejvýznamnějších lokalit jihočeského pravěku. Keltové, reprezentovaní na českém území především kmenem Bójů, dosáhli v průběhu 2. století před Kristem vysoké společenské organizace, jejímž odrazem jsou opevněná sídliště předměstského typu - oppida. V síti českých oppid zaujímají důležité postavení lokality situované při řece Vltavě - Závist u Prahy, Hrazany, Nevězice a nejjižněji položený Třísov. Rozmístění těchto opěrných bodů kolem Vltavy není náhodné a souvisí s komunikací, která spojovala českou kotlinu s Podunajím i jižněji položenými oblastmi.
 |
 |
Archeologický výzkum třísovského oppida zahájil v době před 2. světovou válkou prehistorický seminář německé university v Praze vedený Camillou Streitovou. V letech 1954 až 1981 provádělo systematický výzkum lokality prehistorické oddělení Národního muzea v Praze pod vedením dr. Jiřího Břeně. V Národním muzeu je také uložena většina nálezů. Dnes je třísovské oppidum Národní kulturní památkou a jakékoliv její porušování je trestné.
Počátky třísovského oppida, vybudovaného ve strategické poloze při soutoku Vltavy s Křemžským potokem, klademe do doby kolem poloviny 2. století před Kristem, největšího rozkvětu však dosáhlo v 1. století před Kristem. Osídlená plocha zaujímá plochu 26 hektarů. Opevnění v podobě pásů valů se zachovalo na západní a východní straně oppida. Na severní a jižní straně nebylo asi budováno příliš důkladně - lokalita je tu chráněna prudkými přírodními srázy. Oppidu dominují dvě akropole v jeho severozápadním a jihozápadním cípu. V době největšího rozkvětu bylo oppidum důležitým regionálním výrobním centrem zapojeným do sítě dálkového obchodu a zřejmě hrálo i důležitou úlohu v náboženském životě tehdejší společnosti. Třísovské oppidum nemohlo existovat osamoceně. Ačkoliv se i jeho obyvatelé zřejmě částečně zabývali zemědělstvím, muselo se opírat o síť zemědělských osad tvořících jeho zázemí. Jejich poznání a výzkum je teprve v počátcích. Konec oppida souvisí nejspíše s úpadkem keltské moci v Čechách během 2. poloviny 1. století před Kristem. Nejspíše nezaniklo násilnou cestou, ale bylo opuštěno.
|
|
 |
Klíčový význam pro existenci každého keltského oppida mělo opevnění. V Třísově byla díky konfiguraci terénu nejmohutnější fortifikace vybudována na jeho nejsnáze přístupném západním okraji. Dnes se její pozůstatky v terénu projevují jako dvě linie valů. Ty vznikly postupným rozpadem původní hradby. Archeologický výzkum umožnil poznat konstrukci a původní vzhled opevnění - sypaný, dřevěnou konstrukcí zpevněný, hlinito-kamenitý val opatřený čelní kamenou plentou.
Vnitřní hradba byla u základny široká 7 m. Čelní kamenná plenta byla zpevněna svisle zapuštěnými trámy ve vzdálenosti 150 cm od sebe. Ve zkoumaném úseku bylo čelo hradby zachováno do výšky až 160 cm. Nad kamennou plentou a vnitřním nasypaným tělesem stála patrně ještě dřevěná hradba.
Vnější opevnění bylo konstruováno podobně. Prostor mezi oběmi liniemi opevnění je vyplněn pravidelně se střídajícími nízkými hřbety a příkopy kolmými k liniím hradeb. Jde zřejmě o zbytky zřícených zídek, které znemožňovaly případný boční pohyb útočníka v prostoru mezi oběmi liniemi hradeb. Tento obranný prvek je v keltském světě zcela ojedinělý.
 |
 |
Do hradiště se ze západu vcházelo dvěmi branami. Tzv. klešťovitá brána ve vnitřním valu je jednoduchá - kamennou plentou zpevněné konce valového tělesa se zalamují v pravém úhlu dovnitř do plochy oppida. Mezi nimi stála nejspíše dřevěná věž s bránou. Komunikace uvnitř brány byla vydlážděna valouny. Vnější brána je konstrukčně složitější. Konce valů byly zalomeny nepravidelně a do prostoru mezi ně bylo navíc vloženo šikmé valové těleso, zúžující přístup a oddělující i zde vyvěrající pramen.
Daleko méně informací máme o opevnění na východní straně oppida. Také zde se v terénu částečně dochovalo místo původní brány. K fortifikaci jsou předsunuty dva samostatné "bastiony". Tato část lokality nebyla však dosud archeologicky zkoumána.
O architektuře stojící v areálech českých oppid víme zatím poměrně málo. Veškeré znalosti pocházejí z negativních základů staveb odkrytých při archeologických výzkumech. Doposud se nepodařilo prokázat existenci kamenných staveb. Doloženy jsou sruby či stavby s kůlovou konstrukcí a původně hliněnými stěnami. O podobě jejich nadzemních částí nevíme téměř nic, některé však byly dosti rozměrné. Na oppidu Hrazany byly odkryty půdorysy domů o rozměrech až 15x12 m či základy staveb na kamenných podezdívkách dlouhé až 21 m. Běžně se na oppidech setkáváme s malými chatami s podlahou zapuštěnou pod úroveň okolního terénu. Na keltském oppidu Třísov stávaly obytné stavby, někdy i na kamenných podezdívkách, především při opevnění. Vnitřní plocha oppida byla zastavěna nejspíše hospodářskými objekty o rozměrech 7-9 x 3-4 m s kůlovou (sloupovou) konstrukcí stěn.
 |
 |
Severní akropole oppida byla zřejmě místem kultu. Archeologové tu odkryli půdorys osmiboké stavby s dřevěnou kůlovou konstrukcí, kterou můžeme s největší pravděpodobností považovat za svatyni.
Areály keltských oppid považujeme za regionální centra řemeslné výroby. Tuto funkci plnilo i oppidum třísovské. Vynikající technologické úrovně tu dosáhla výroba keramiky. Nádoby se již vyráběly na hrnčířském kruhu a pálily v pecích vertikálního typu s roštem, oddělujícím topeniště od vsádky. Nejčastěji jsou zastoupeny hrncovité tvary, nechybí ani mísy či lahve. Pro třísovskou keramickou produkci je typické tzv. tuhové zboží (s příměsí grafitu ve hlíně), které bylo díky svým technologickým vlastnostem předmětem dálkového obchodu. Kromě běžné užitkové keramiky je v třísovských nálezech početně zastoupeno také luxusní hrnčířské zboží s malovaným dekorem - technologický i umělecký vrchol tehdejší keramické produkce.
Mimořádného rozvoje dosáhlo železářství. Vlastní výroba železa probíhala ve specializovaných dílnách zřejmě mimo vlastní areály oppid. Na oppidech však pracovali kováři. O jejich technologických i řemeslných znalostech svědčí desítky známých druhů nářadí, nástrojů, zbraní, různých kování či jiných potřeb (např. nože, břitvy, nůžky, sekery, kosy, radlice, nejrůznější stavební kování, koňská udidla atd.). Železné výrobky se používaly v zemědělství, ke zpracování dřeva či k nejrůznějším činnostem v domácnosti. Zcela nezastupitelné bylo železo pro výrobu zbraní a zbroje - kopí, hrotů šípů, ostruh atd. Vysokého stupně rozvoje dosáhlo i kovolitectví a zpracování barevných kovů. Z bronzu se vyráběly drobné ozdobné a užitkové předměty. Jedním z nejčastějších nálezů jsou spony - spínadla oděvu. Některé můžeme dokonce považovat za šperky. Často se vyráběly i ze železa, vzácněji z drahých kovů. Z dalších šperků a ozdobných užitkových předmětů lze jmenovat náramky, prsteny, pasové zápony, hřebeny, zlomky zrcadel či různé závěsky. Z bronzu se vyráběly i miniaturní zvířecí či lidské plastiky, patrně kultovního charakteru. Na třísovském oppidu dokládá zpracování barevných kovů kromě četných nálezů hotových výrobků také výrobní odpad jedné z kovoliteckých dílen - četné zlomky odlévacích forem.
Značný rozkvět zažívalo v době oppid sklářství. Z modré, žluté, hnědé či zelené skelné hmoty se vyráběly pestré náramky, prsteny, korály a perly. Jejich četné nálezy pocházejí i z Třísova. Vysoké úrovně dosáhlo zpracování kosti na šídla, udice, hladítka či dokonce hrací kameny. Na třísovském oppidu se ale výrobky z kosti dochovaly jen v omezené míře. Textilní výrobu nepřímo dokládají četné hliněné přesleny.
 |
 |
 |
 |
Důležitou součástí života třísovského oppida byl patrně obchod, doložený nálezy výrobků importovaných z římských provincií - zlomky keramického kahanu či fragmenty bronzových nádob. Vlastní směnu uvnitř oppida ilustrují ojedinělé nálezy zlatých, stříbrných a bronzových mincí nebo bronzové misky přenosných vah.
VÍTKŮV HRÁDEK
|
Zřícenina nejvýše položeného hradu v Čechách se nachází na Svatotomášském pohoří při staré zemské hranici v nadmořské výšce 1053 metrů, kudy prochází hlavní evropské rozvodí. |
|
Jádro hradu tvořila původně jen věž s jednoduchým vnějším opevněním. Ve 14. století došlo k přestavbě dominantní věže do její dnešní podoby - svými rozměry 14 x 17,5 metrů patří k největším obytným věžím v Čechách. |
|
Roku 1602 byl poslední rožmberský vladař Petr Vok donucen ve finanční tísni prodat krumlovské panství i s Vítkovým Hrádkem císaři Rudolfu II. Z rukou Ferdinanda II. pak přechází v roce 1622 do vlastnictví štýrského rodu Eggenberků, kteří zde ještě v neklidných dobách třicetileté války drželi do roku 1648 ozbrojenou posádku. |
|
Pro svoji zdaleka viditelnou polohu na nezalesněném hraničním hřebeni a bohatou historii se stal Vítkův Hrádek romantickým inspiračním zdrojem malířů a spisovatelů. Adalbert Stifter (1805 - 1868) sem zasadil děj své povídky Hvozd i svého stěžejního románu Vítek a zvěčnil i dobovou podobu hradu na svých obrazech. Básník Adolf Hejduk (1835-1923) věnoval tomuto místu dvě rozsáhlé poémy - Dřevorubec a Pod Vítkovým Kamenem. |
|
Vybudováním střeženého hraničního pásma a vojenské pozorovatelny byla po 2. světové válce až do roku 1990 návštěva tohoto místa znemožněna. Statický stav zdiva hrádku však již byl narušen do té míry, že bylo nutno vyhlásit zákaz vstupu do areálu. |
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/200322225550004-pocesku/
ROŽMBERK NAD VLTAVOU
Vývoj názvu obce :
1262 - Rosenberch
1369 - Rosenberg
1405 - Rosemberg
1420 - Rozmberg
1654 - Rožumbergk
1841 - Rosenberg, Rožmberk
Znak obce :
historie :
Jako znaku městečko užívalo znamení své vrchnosti, pánů z Rožmberka. Znak se tedy patrně vyvinul z pečeti s panským erbem.
popis :
Na stříbrném štítě je červená pětilistá růže se zlatým středem a zelenými kališními lístky.
Historie obce :
Obec Rožmberk byla založena v polovině 13. století. Ležela na obchodní cestě vedoucí z Českého Krumlova přes hraniční průsmyky do Lince a dále na jih. Je spojena s významným šlechtickým rodem Rožmberků, kteří osídlili obec a okolí a svými aktivitami přinesli kraji prosperitu, o čemž svědčí statut města, který byl Rožmberku v minulosti udělen. V roce 1620 připadlo rožmberské panství francouzské aristokracii Buquoyů. Ti pokračovali v rožmberských tradicích hospodářských i kulturních.
Památkové objekty v obci :
· hrad Rožmberk nad Vltavou
· nový zámek - dnes používaný jako ubytovací zařízení
· kostel svatého Mikuláše - první zmínka je z roku 1271. Pozdně gotická stavba z 2. poloviny 15. století na starších základech.
· na náměstí stojí několik domů ze 17. a 18. století se zajímavými štíty.
· starý a nový židovský hřbitov
· Studenec - kaple svaté Anny
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/201322225720023-pocesku/
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_hraroz.xml
DOBRÁ VODA u Českých Budějovic
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/308298380210010-poutni-mista/