Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lovci mamutů

21. 2. 2010

 

Název knihy: LOVCI MAMUTŮ

Napsal: Eduard Štorch

Ilustroval: Zdeněk Burian

Děj knížky se odehrává v pravěku.

Je to příběh pravěkého hocha Kopčema a lovecké tlupy, ve které žije.

Jednotlivé příběhy se odehrávají v pravěkých sídlištích, která byla nalezena archology.

Je tu popsáno, jak asi mohla vzniknout Věstonická Venuše, jak těžko sháněl pravěký člověk svoji obživu, jak byl lov divokých zvířat nebezpečný a jak asi člověk vynalezl rozdělávání ohně třením dvou suchých dřívek.

 

Děj románu se odehrává před 20-30 tisíci lety na území Moravy a Čech. Pouť tlupy pravěkých lidí začíná na březích Dyje u Dolních Věstonic. Chlapec Kopčem při lovu zubrů ztrácí matku - utonula v bažinách. Její muž pro ni příliž netruchlí, byla mu pouze pomocnicí a služkou. Nicméně její tělo vytáhne z bažiny, spálí je na ohni a z hlíny vyrobí její sošku, která je po tisíciletích nalezena jako Věstonická venuše. Tlupa musí překonávat mnoho překážek. Loví soby, mamuty, divoké koně i menší zvířata - zajíce, hraboše. Často je vystavena nebezpečí - lidi ohrožují nosorožci, lvi skalní, tygr, velicí medvědi, smečky vlků.
Těžkým obdobím je zima - je třeba udělat zásoby kožešin a potravy. Nejhorší je, když tlupě vyhasne oheň. Nejen že hrozí nebezpečí smrti zmrznutím, ale i mnohem větší možnost ohrožení divokými zvířaty. Lovci si vyrábějí nástroje z pazourku, který získávají výměnným obchodem. Vykřesat oheň pomocí pazourku není jednoduché, je potřeba kus železné rudy, která není vždy po ruce. Tlupa nemá náčelníka, nikdo se nestará o oheň, nikdo neřídí přípravy na zimu. Po mnoha dohadech je stanoven náčelníkem obratný a statečný lovec Mamutík. Podaří-li se tlupě doblý lov, nezřízeně hoduje, aniž by pamatovala na budoucnost. Lidé pojídají nejen maso, ale i např. obsah střev ulovených zvířat. K dalším neobvyklým pochoutkám patří brouci, červy, kobylky, slimáci. pro lepší trávení jedí šťovík, různé trávy a lupeny. Často se stává, že jsou o ulovené maso okradeni členy jiné tlupy. Mezi tlupami propukají kruté boje, silnější tlupa nikoho nešetří, zabíjejí ženy i děti. Není vyjímkou, že těla mrtvých nepřátel jsou upečena a snědena. lidská řeč je nedokonalá, neobejde se bez pomoci gest a artikulovaných zvuků. Tlupa putuje směrem k dnešnímu městu Brnu, pak dále Moravskou branou, kde ji ohrožují obrovská hejna komárů a tyfová epidemie ze znečištěné vody. Pokračují v cestě směrem na západ do dnešního Polabí. Jejich putování končí ve středních Čechách, na území dnešní Prahy. Prožívají opět zimu bez ohně a jsou nuceni oheň ukrást sousední tlupě. Kopčem a jeho druh Veverčák, chytří a obratní chlapci, objeví způsob, jak rozdělat oheň rychlým otáčením smrkového dřívka na zvířecí kosti. Tak chlapec Kopčem poskytuje tlupě jistotu, že již nikdy nezůstanou bez ohně.  O jeho objevu si lidé dlouho vyprávějí.

 

Život pravěkých lidí by byl pro dnešního člověka nepředstavitelně obtížný.

 

 

 

EDUARD ŠTORCH

se narodil 10.dubna 1878 v Ostroměři u Hořic, jako druhý syn Anně a Vojtěchu Štorchovým. Jejich rodina se často stěhovala a proto prošel několika obecnými školami. V Hradci Králové absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav, kde roku 1897 maturoval a stal se učitelem. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol v severních Čechách od roku 1903.

Eduard Štorch měl mnoho zálib, např. archeologii, činnost pedagogickou, spisovatelskou a novinářskou. Eduard Štorch usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Skutečnou školu v přírodě vyzkoušel až v letech 1926-1930 ve své proslulé dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově. V roce 1903 ho přijala do zaměstnání pražská městská rada. V Praze se usadil trvale. Vodil Pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kurzy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pořádal levné zájezdy do Jugoslávie
(dnešní Chorvatsko) a v zimě lyžařské zájezdy do hor. Také vedl archeologický kroužek pro děti, ve kterém našli pozůstatky opravdového mamuta. Napsal mnoho knih, např. Praha v době kamenné, Osada havaranů, U veliké řeky, Minehava, Bronzový poklad, Hrdinská pouť, ale jeho nejznámějším dílem je kniha ,,Lovci mamutů".

Za 1.světové války byl Eduard Štorch zařazen do vojenského zdravotnictví. Poté tři roky působil jako školní inspektor v Bratislavě, ale pak opět pracoval v Praze. Po vážném úrazu Eduard Štorch částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze. V dalších letech se věnoval literární tvorbě pro děti a mládež. Eduard Štorch zemřel 25.června 1956 v Praze. Pochován je však v obci Lobeč na Mělnicku. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Eduard Štorch městskému muzeu v Hořicích. Eduard Štorch (1878-1956).

 

 

 Kniha v pdf:

www.zsplanany.cz/doc/EDUARD-STORCH---Lovci-mamutu.pdf